Ariane

První raketa Ariane odstartovala už na Štědrý den roku 1979. Evropa tak reagovala na potřebu dostat vlastní družice na oběžnou dráhu bez závislosti na Spojených státech. Postupně vznikly Ariane 1 až 4 a v roce 1996 přišla zásadní generační změna — těžká Ariane 5. Její úplně první let 4. června 1996 skončil neúspěchem: raketa se krátce po startu odchýlila z dráhy a musela být zničena kvůli chybě v řídicím softwaru. Po úpravách se ale Ariane 5 stala jednou z nejspolehlivějších raket světa. Do svého vyřazení v červenci 2023 odstartovala celkem 117krát a poslední léta létala bez jediného selhání.

Ariane 5 byla těžká raketa vysoká kolem 52 metrů, schopná vynést přibližně 10 tun na geostacionární přechodovou dráhu — často dvě velké telekomunikační družice najednou. Kromě komerčních startů má na kontě několik ikonických vědeckých misí: 25. prosince 2021 vynesla vesmírný dalekohled Jamese Webba, největší a nejcitlivější kosmický teleskop v historii, přičemž přesnost startu mu ušetřila palivo a prodloužila plánovanou životnost. V letech 2008 až 2014 Ariane 5 také pětkrát vynesla evropskou automatickou zásobovací loď ATV (Automated Transfer Vehicle), která dopravovala palivo, vodu, vzduch a zásoby na Mezinárodní vesmírnou stanici a svými motory ji navíc zvedala na vyšší oběžnou dráhu.

Ariane 6 je nová generace evropského nosiče, navržená tak, aby byla pružnější a levnější než její předchůdkyně. Svůj první let uskutečnila 9. července 2024 z kosmodromu Kourou. Létá ve dvou konfiguracích: lehčí Ariane 62 se dvěma pomocnými motory na tuhé palivo a výkonnější Ariane 64 se čtyřmi. Klíčovou novinkou je horní stupeň s motorem Vinci, který lze v kosmu opakovaně zažehnout, takže dokáže vynést více nákladů na různé dráhy během jediného letu. Ve své nejsilnější podobě vynese Ariane 6 přes 20 tun na nízkou oběžnou dráhu. Rakety Ariane provozuje pro ESA společnost Arianespace, respektive výrobce ArianeGroup.

Všechny rakety Ariane startují z Guyanského kosmického střediska (CSG) u města Kourou ve Francouzské Guyaně na severovýchodním pobřeží Jižní Ameriky. Poloha jen několik stupňů severně od rovníku je velkou výhodou: rotace Země zde dává raketě při startu k východu přídavnou rychlost, takže na stejnou dráhu unese víc nákladu než z míst dál od rovníku. Kosmodrom využívá Evropa od 70. let a startují odtud kromě raket Ariane i menší evropské nosiče.