Sojuz

Loď Sojuz vznikla v konstrukční kanceláři Sergeje Koroljova v polovině 60. let, původně jako součást sovětského plánu na let k Měsíci. První bezpilotní zkouška (Kosmos 133) proběhla v listopadu 1966. První pilotovaný let, Sojuz 1 v dubnu 1967, ale skončil katastrofou: kosmonaut Vladimir Komarov zahynul, když při návratu selhal padákový systém návratového modulu — byla to první oběť přímo za kosmického letu. Program se po přepracování vrátil do vzduchu a Sojuz se stal spolehlivým základem sovětské kosmonautiky. Druhá tragédie přišla v roce 1971, kdy posádka Sojuzu 11 (Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev) zahynula při rozhermetizování kabiny během sestupu. Od té doby posádky Sojuzu nosí při startu a přistání skafandry.

Kosmická loď Sojuz se skládá ze tří částí: kulového orbitálního modulu na přídi (obytný a pracovní prostor s dokovacím mechanismem), zvonovitého návratového modulu uprostřed (jediná část, která se vrací na Zemi) a válcového přístrojově-agregátního modulu na zádi (motor, palivo, energie). Uveze až tři členy posádky, měří kolem sedmi metrů a váží zhruba sedm tun. Na rozdíl od amerických lodí přistává Sojuz na pevnině — návratový modul se snáší na padácích a těsně nad zemí zažehne brzdicí motory. Loď se za desetiletí mnohokrát modernizovala (Sojuz, Sojuz T, TM, TMA a dnešní Sojuz MS), základní trojdílné uspořádání ale zůstává stejné.

Nosič Sojuz je přímým potomkem rakety R-7 — prvního mezikontinentálního balistického střely na světě, tedy téhož konstrukčního rodu, který v roce 1957 vynesl Sputnik a o čtyři roky později Gagarina. Charakteristický je svazek čtyř kuželových pomocných motorů kolem centrálního stupně, který dává raketě při startu tvar rozkvetlé květiny. Za desetiletí prošel řadou verzí (Sojuz, Sojuz-U, Sojuz-FG a dnešní digitálně řízený Sojuz-2), měří kolem 46 metrů, při startu váží přes 300 tun a na nízkou oběžnou dráhu vynese sedm až osm tun. Rodina R-7 má na kontě přes 1 900 startů — víc než kterákoli jiná raketa v historii — a patří k nejspolehlivějším nosičům vůbec.

Sojuz zůstává v aktivní službě více než půl století po prvním letu. Dnešní verze Sojuz MS pravidelně vozí kosmonauty a astronauty na Mezinárodní vesmírnou stanici, kde slouží také jako záchranná loď připravená k okamžitému návratu. Po vyřazení amerického raketoplánu v roce 2011 byl Sojuz devět let jedinou cestou lidí na ISS — až do roku 2020, kdy k němu přibyla americká loď Crew Dragon. Právě tato nepřetržitá spolehlivá služba dělá ze Sojuzu jeden z nejúspěšnějších kosmických programů v dějinách.