STS-3

Údaje o misi

Datum: 22.–30. března 1982
Agentura: National Aeronautics and Space Administration (NASA)
Těleso: Nízká oběžná dráha (LEO)
Nosič: Space Shuttle
Mise: STS-3

#Space Shuttle#Columbia#STS-3

Obsah hesla · 13

01Posádka
02Průběh mise
03Třetí orbitální zkouška
04Ohřev a ochlazování ve slunečním světle
05Robotické rameno jako výzkumný nástroj
06Experimenty na palubě Columbie
07Přistání podle počasí
08Let v číslech
09Zajímavosti
10Galerie
11Související hesla
12Zdroje
13Vazby hesla

Posádka

VelitelJack R. LousmaAmerický astronaut a zkušební pilot; velitel STS-3. Vedl tepelné a orbitální zkoušky Columbie a její přistání na White Sands.
PilotC. Gordon FullertonAmerický zkušební pilot a astronaut NASA; pilot STS-3. S Jackem Lousmou se podílel na zkouškách kosmické lodi i vědeckém programu třetího orbitálního letu Columbie.

Průběh mise

3 kapitoly

Vyberte fázi a přečtěte si, co se stalo. Každá kapitola má vlastní podrobnou stránku.

Start Columbie k misi STS-3 dne 22. března 1982.

22. 3. 1982

Columbia zahajuje třetí orbitální let

Lousma a Fullerton odstartovali z Floridy k další etapě zkoušek raketoplánu.

Číst kapitolu

1 / 3

Třetí orbitální zkouška

STS-3 pokračoval v úvodním zkušebním programu raketoplánu s Columbií a dvoučlennou posádkou: velitelem Jackem R. Lousmou a pilotem C. Gordonem Fullertonem. Odstartoval z Kennedyho vesmírného střediska 22. března 1982. Let rozšířil poznatky o chování orbiteru ve vesmíru a současně umožnil práci souboru vědeckých přístrojů. [1, 2]

Ohřev a ochlazování ve slunečním světle

K hlavním technickým cílům patřilo měření tepelné odezvy Columbie. Posádka udržovala loď v různých orientacích vůči Slunci a vystavovala její části dlouhodobému ohřevu či ochlazování. Získaná měření pomáhala posuzovat systémy lodi v proměnlivých tepelných podmínkách místo hodnocení jediného natočení. [1, 3]

Robotické rameno jako výzkumný nástroj

Zkoušky Canadarmu navázaly na jeho zavedení při STS-2. Během STS-3 rameno manipulovalo se souborem elektromagnetických a částicových čidel Plasma Diagnostics Package (PDP). Přemístění přístroje mimo jeho úložnou polohu umožňovalo zkoumat plazmové prostředí kolem Columbie a vzájemné působení lodi s okolím. Manipulace s nákladem se tak propojila s vědeckým měřením. [1, 2, 4]

Plasma Diagnostics Package v úchopu Canadarmu během STS-3; v nákladovém prostoru jsou přístroje OSS-1.

Experimenty na palubě Columbie

Vědecký soubor OSS-1 zahrnoval výzkum kosmického prostředí a slunečního ultrafialového záření. Další práce probíhaly v kabině: fotografie zachycují Lousmu při zapisování údajů o růstu rostlin a program zahrnoval také biologické a materiálové experimenty. Mise tedy zkoušela raketoplán jako dopravní prostředek i jako pracovní laboratoř. [1, 2]

Sledujte nás

Sledujte nás na sociálních sítích

Nové desky, zajímavosti a zákulisí psaní encyklopedie hned, jak vzniknou.

Přistání podle počasí

Podmáčené podmínky na Edwardsově letecké základně vedly NASA k využití náhradního místa na White Sands v Novém Mexiku. Silný vítr poté odložil plánovaný návrat o den. Columbia přistála 30. března 1982 na dráze 17 letiště Northrup Strip a uzavřela 130 oběhů během 8 dní, 4 minut a 46 sekund. Let přinesl údaje z tepelných zkoušek, robotiky a vědy a ukázal vliv počasí v místě přistání na provoz raketoplánu. [1, 2, 3]

Let v číslech

Doba letu: 8 d 0 h 4 min 46 s
Oběhy Země: 130
Členové posádky: 2

Zajímavosti

Při STS-3 letěli dva astronauti, Jack Lousma a Gordon Fullerton. [1]
Znak mise zobrazuje orbiter před Sluncem jako připomínku tepelných zkoušek. [2]
Canadarm držel Plasma Diagnostics Package mimo jeho úložnou polohu pro vědecká měření. [4]
Návrat byl kvůli silnému větru na White Sands odložen o den. [1, 2]