Sally Ride

Ze Stanfordu do NASA

Na Stanfordově univerzitě studovala Ride fyziku i anglickou literaturu a v roce 1978 získala doktorát z fyziky. NASA ji vybrala mezi kandidáty na astronauty v lednu téhož roku. Výběr z roku 1978 zahrnoval také ženy a otevřel jim cestu do amerického oddílu astronautů, která jim byla dříve uzavřena. [1, 3]

Příprava se neomezovala na pobyt ve stavu beztíže. Ride pracovala na robotickém rameni raketoplánu a při misích STS-2 a STS-3 působila jako spojovací operátorka CAPCOM mezi řídicím střediskem a posádkou. Jako letová specialistka se učila obsluhovat užitečné zatížení a provádět experimenty. [3]

STS-7: družice a robotické rameno

Na STS-7 nesl Challenger pět astronautů pod velením Roberta Crippena, veterána mise STS-1. Posádka vypustila telekomunikační družice Anik C-2 a Palapa B-1 a použila družicovou platformu SPAS-01 k experimentům mimo nákladový prostor. [4]

Ride při práci se SPAS-01 obsluhovala robotické rameno. Vypuštění a zachycení samostatně letícího zařízení vyžadovalo souhru operátorky ramene s astronauty řídícími raketoplán. Fotografie ze SPAS-01 navíc ukázaly raketoplán ve vesmíru z vnějšího pohledu. Posádka přistála 24. června 1983 na Edwardsově letecké základně. [4]

Druhý let: STS-41G

Ride se do vesmíru vrátila s Challengerem 5. října 1984. STS-41G nesla sedm lidí včetně Kathryn Sullivanové a vypustila družici Earth Radiation Budget Satellite. Vědecké přístroje zkoumaly Zemi a její atmosféru a ukazovaly úlohu raketoplánu jako orbitální laboratoře. [5]

Sullivanová během letu vystoupila do volného prostoru s Davidem Leestmou. Ride pracovala uvnitř raketoplánu; obě astronautky měly rozdílné úkoly. Mise přistála 13. října. Šlo o druhý a poslední kosmický let Sally Ride. [3, 5]

Bezpečnost po Challengeru a Columbii

Ride se připravovala na další let, když byl v lednu 1986 ztracen Challenger. Zasedla v Rogersově komisi, která nehodu vyšetřovala. Po ztrátě Columbie v roce 2003 působila také ve vyšetřovací komisi Columbia Accident Investigation Board. Její pozdější přínos programu raketoplánů tak zahrnoval i kritické posouzení systému, který ji vynesl na oběžnou dráhu. [3, 6]

Věda na dosah

Po odchodu z NASA pokračovala Ride v akademické kariéře a vyučovala fyziku na Kalifornské univerzitě v San Diegu. V roce 2001 spoluzaložila Sally Ride Science, která povzbuzovala děti z různých prostředí k zájmu o přírodní vědy, techniku, inženýrství a matematiku. Se svou partnerkou Tam O'Shaughnessy také psala vědecké knihy pro mladé čtenáře. [6, 7]

Ride zemřela v roce 2012. V roce 2013 obdržela posmrtně Prezidentskou medaili svobody. Její odkaz spojuje dvě pracovní kosmické mise s dlouhodobou snahou zpřístupnit vědecké profese širšímu okruhu lidí. [6]