Sergej Pavlovič Koroljov

Sergej Pavlovič Koroljov byl hlavní konstruktér sovětského kosmického programu a jedna z klíčových postav počátků kosmické éry. Pod jeho vedením vznikla první mezikontinentální raketa R-7, odstartoval první umělý satelit Sputnik 1 a do vesmíru se dostal první člověk — Jurij Gagarin. Za svého života přitom zůstávalo jeho vlastní jméno státním tajemstvím; svět jej znal jen jako „hlavního konstruktéra".

Narodil se 12. ledna 1907 v Žitomiru na Ukrajině. Od mládí jej fascinovalo letectví a raketová technika a ve 30. letech patřil k zakladatelům moskevské skupiny pro výzkum reaktivního pohonu (GIRD). V roce 1938, na vrcholu stalinských čistek, byl zatčen, mučen a odsouzen k nuceným pracím. Prošel táborem na Kolymě na dálném severovýchodě Sibiře a poté „šaraškou" — vězeňskou konstrukční kanceláří vedenou leteckým konstruktérem Andrejem Tupolevem. Propuštěn byl až v roce 1944, plné rehabilitace se dočkal roku 1957. Po válce stanul v čele konstrukční kanceláře OKB-1, kde vyvinul raketu R-7 Semjorka — první mezikontinentální balistickou raketu na světě a zároveň nosič, který 4. října 1957 vynesl Sputnik 1. Následovaly Sputnik 2 s fenkou Lajkou, sondy programu Luna i pilotované lodě Vostok, s nimiž 12. dubna 1961 obletěl Zemi Jurij Gagarin a v roce 1963 jako první žena Valentina Těreškovová. Program Voschod pak přinesl první výstup člověka do volného vesmíru (Alexej Leonov, 1965). Koroljovova identita byla přísně utajována — sovětské vedení se obávalo o jeho bezpečnost i o utajení celého programu, takže na Západě vystupoval jen jako anonymní „hlavní konstruktér". Zemřel 14. ledna 1966 při operaci, dříve než mohl dokončit svůj velký cíl: pilotovaný let k Měsíci. Teprve po smrti byla jeho role odhalena a byl pohřben se státními poctami u Kremelské zdi.