Wernher von Braun

Wernher von Braun byl konstruktér raket, jehož dráha spojuje dvě protikladné kapitoly dějin. V nacistickém Německu stál za balistickou střelou V-2, jejíž výroba stála životy tisíců vězňů koncentračního tábora. Po válce se stal hlavním architektem americké rakety Saturn V, která v roce 1969 dopravila první lidi na Měsíc.

Narodil se 23. března 1912 ve Wirsitzu (dnes Wyrzysk v Polsku) v pruské šlechtické rodině. Už jako mladík se nadchl pro raketovou techniku. Ve 30. letech vedl vývoj vojenských raket pro německou armádu ve středisku Peenemünde. V roce 1937 vstoupil do NSDAP a roku 1940 do SS, kde dosáhl hodnosti Sturmbannführer (major). Jeho tým vyvinul raketu A-4, známější jako V-2 — první balistickou střelu, která překročila hranici vesmíru (1942) a byla nasazena jako odvetná zbraň proti Londýnu a Antverpám. Střely V-2 se montovaly v podzemní továrně Mittelwerk, kde pracovali vězni koncentračního tábora Mittelbau-Dora. V nelidských podmínkách tam zahynulo přibližně 20 000 lidí — víc, než kolik životů si vyžádaly samotné střely v cíli. Von Braun byl technickým ředitelem projektu, továrnu opakovaně navštívil a o podmínkách věděl; svou míru odpovědnosti za nucenou práci později zlehčoval. Tato temná stránka jeho životopisu byla po desetiletí zamlčována. V květnu 1945 se se svým týmem vzdal americké armádě a v rámci tajné operace Paperclip byl převezen do USA. Nejprve vyvíjel armádní rakety Redstone; jeho nosič Juno I vynesl 31. ledna 1958 první americký satelit Explorer 1. V roce 1960 se stal prvním ředitelem Marshallova střediska kosmických letů (MSFC) agentury NASA a hlavním konstruktérem nosiče Saturn V, který 20. července 1969 umožnil přistání Apolla 11 na Měsíci. Zemřel 16. června 1977 v Alexandrii ve státě Virginie. Zůstává postavou, kterou nelze hodnotit jednostranně — geniálním inženýrem i mužem spjatým se zločinným režimem.