#Apollo#Lunar Module#LM#Grumman#Moon
- 01Přehled
- 02Lunární modul v číslech
- 03Rozměry lunárního modulu
- 04Proč Apollo potřebovalo samostatný přistávací stroj
- 05Anatomie lunárního modulu
- 06Dva stupně pro dvě odlišné úlohy
- 07Dvě lodě v jedné
- 08Vzletový stupeň
- 09Proč měl tak neobvyklý vzhled
- 10Nohy a přistání
- 11Motory, které musely pracovat bez vnějšího kyslíku
- 12Sestupový stupeň
- 13Kabina, ve které se stálo
- 14Uvnitř kabiny
- 15Cesta od rakety k povrchu
- 16Apollo 11 krok za krokem
- 17Všech deset letů lunárního modulu
- 18Šest přistání na Měsíci
- 19Přehled letů
- 20Zkoušky a záchranný let
- 21Zkoušky, které umožnily přistání
- 22Od prvního přistání k přesnějším expedicím
- 23Aquarius: přistávací modul jako záchranná loď
- 24Rozšířená varianta pro Apollo 15–17
- 25Co zůstalo na Měsíci a co se v muzeích nikdy nevrátilo z letu
- 26Co je dobré vědět
- 27Související technika a program
- 28Zdroje
- 29Vazby hesla
Lunární modul Apollo (LM, Lunar Module) dopravoval dva astronauty z oběžné dráhy Měsíce na povrch a zpět k velitelskému modulu. Mezi lety 1968 a 1972 letělo deset exemplářů. Šest přistálo na Měsíci, tři sloužily k letovým zkouškám a jeden pomohl zachránit posádku Apolla 13. Jeho příběh proto začíná před Eaglem a nekončí seznamem míst přistání. [1], [2]
Lunární modul v číslech
- Letové exempláře
- 10
- Přistání na Měsíci
- 6
- Běžná posádka
- 2
- Výška s podvozkem
- ≈7m
- Rozpětí přes patky
- ≈9.45m
Rozměry lunárního modulu
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Proč Apollo potřebovalo samostatný přistávací stroj
Při přípravě programu Apollo NASA zvažovala několik způsobů cesty na Měsíc. Rozhodnutí pro setkání na lunární oběžné dráze, známé jako lunar orbit rendezvous, umožnilo rozdělit práci mezi dvě lodě. Velitelský a servisní modul zajišťoval hlavní let mezi Zemí a Měsícem a návrat. Menší lunární modul měl pouze přistát a znovu vzlétnout. Výrazným zastáncem této koncepce byl John Houbolt. [1]
Nemuselo se tak na povrch dopravovat všechno vybavení pro cestu domů ani pohonné látky pro návrat celé soupravy k Zemi. Úsporu hmotnosti však vykoupila nutnost spolehlivého setkání dvou samostatných lodí. Výrobu LM dostala firma Grumman. Původní název Lunar Excursion Module vysvětluje dobovou zkratku LEM, která se používá i v některých technických dokumentech. [3], [4]
Anatomie lunárního modulu
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Dva stupně pro dvě odlišné úlohy
Spodní sestupový stupeň obsahoval přistávací motor, nádrže, podvozek a prostor pro vybavení. Po přistání tvořil základnu a při odletu startovací plošinu. Horní vzletový stupeň nesl přetlakovou kabinu, vlastní motor, palivo a systémy potřebné pro návrat na oběžnou dráhu. Při startu z Měsíce se stupně pyrotechnicky oddělily; podvozek a velká prázdná část konstrukce zůstaly dole. [5]
Rozvinutý modul byl přibližně sedm metrů vysoký a přes protilehlé patky podvozku měřil asi 9,45 metru. Tyto rozměry nepopisují jeho složené uložení v raketě. Hmotnost se lišila podle exempláře a fáze letu; pozdější LM s posádkou a pohonnými látkami měl přibližně 16,4 tuny. Údaj bez určení konfigurace může být zavádějící. [5]
Dvě lodě v jedné
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Vzletový stupeň
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Proč měl tak neobvyklý vzhled
LM pracoval ve vakuu. Nepotřeboval aerodynamický tvar, křídla ani tepelný štít pro návrat atmosférou. Vnější vrstvy proto sledovaly především potřeby tepelné ochrany a rozmístění jednotlivých systémů. Lesklé a zlatavé plochy tvořily části vícevrstvé izolace; pod nimi byla vlastní nosná konstrukce. Zaměňovat tuto izolaci za stěnu kabiny vede k mylné představě, že astronauty chránila pouze tenká fólie. [5], [6]
Čtyři nohy rozkládaly zatížení a jejich deformovatelné voštinové vložky pohlcovaly energii dosednutí. Pod třemi patkami přistávacích modulů vyčnívaly sondy, které při dotyku s povrchem rozsvítily signalizaci kontaktu. Pod přední nohou se žebříkem sonda nebyla. Signál kontaktu pomáhal posádce určit okamžik vypnutí motoru. [7], [5]
Nohy a přistání
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Motory, které musely pracovat bez vnějšího kyslíku
Sestupový motor měnil tah podle fáze letu. Při počátečním brzdění potřeboval vysoký tah, těsně nad povrchem podstatně menší. Jeho povolené provozní oblasti však neznamenaly libovolnou plynulou regulaci přes celé rozpětí. Přistávací software respektoval omezení motoru a upravoval požadavky řízení. [8], [9]
Vzletový motor pracoval s pevným tahem přibližně 15,6 kN. Oba hlavní pohonné systémy používaly skladovatelné hypergolické látky: palivo Aerozine 50 a okysličovadlo tetraoxid dusíku N₂O₄. Při styku se samovolně zapalovaly. Natočení lodi zajišťovalo také šestnáct malých trysek ve čtyřech skupinách. Oproti hlavním motorům měly reakční trysky vlastní palivový systém. [10], [11], [12]
Sestupový stupeň
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Video: Jak fungoval lunární modul Apollo
Kabina, ve které se stálo
Velitel a pilot lunárního modulu měli pracovní místa vedle sebe. Velitel stál vlevo, pilot vpravo. Stání šetřilo hmotnost sedadel a umožňovalo dívat se malými okny dolů na místo přistání. Při běžném sestupu řídil velitel a druhý astronaut sledoval systémy, údaje a postupy; označení „pilot lunárního modulu“ proto neznamená, že právě on vždy přistával. [13]
Přetlakový objem kabiny byl asi 6,65 m³, využitelný obytný prostor přibližně 4,53 m³. Atmosféru tvořil kyslík při tlaku kolem 33 kPa. Čísla pro oba objemy označují něco jiného. V kabině nebyla samostatná přechodová komora: před otevřením předního průlezu se vypouštěla atmosféra celé kabiny. [14], [15]
Modul zajišťoval kyslík, odstraňování oxidu uhličitého, chlazení a vodu. Elektřinu dodávaly stříbrozinkové baterie. Zásoby měly vystačit na krátkou samostatnou část mise; LM nebyl dlouhodobou orbitální stanicí. Odpočinek ztěžovaly skafandry, hluk, malý prostor a pracovní rozvrh. Pozdější posádky používaly zavěšené hamaky. [16], [17]
Uvnitř kabiny
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Cesta od rakety k povrchu
Při startu na Saturnu V byl LM uložen v adaptéru pod velitelskou a servisní částí lodi. Po navedení k Měsíci se CSM oddělil, otočil, spojil s LM a vytáhl ho z adaptéru. Před přistáním přešli dva astronauti spojovacím tunelem do lunárního modulu; třetí zůstal ve velitelském modulu na oběžné dráze. [18]
Sestup nebyl pouhým svislým klesáním. Modul musel především odstranit svou orbitální rychlost, přiblížit se k cíli a postupně přejít do konečného sestupu. Program P63 zajišťoval brzdicí fázi, P64 přiblížení a P66 umožňoval veliteli řídit závěr sestupu s pomocí počítače. Přesný profil se mezi misemi měnil. [9]
Po povrchovém průzkumu vzletový stupeň odstartoval, provedl setkání s CSM a znovu se spojil. Astronauti a vzorky přešli do velitelského modulu. Teprve ten měl tepelný štít potřebný k průletu zemskou atmosférou. [19]
Sledujte nás
Sledujte nás na sociálních sítích
Nové desky, zajímavosti a zákulisí psaní encyklopedie hned, jak vzniknou.
Všech deset letů lunárního modulu
Přehled rozlišuje zkoušky, přistání a záchranné použití. Data přistání jsou v UTC; u Apolla 13 modul v propojené soupravě sloužil všem třem astronautům.
Šest přistání na Měsíci
Infografika · technická rekonstrukce dodaná Spaceflightpedií.
Přehled letů
- [2] — LM-1, bez vlastního jména — 1968: bezpilotní zkouška motorů a oddělení stupňů na oběžné dráze Země; nosič Saturn IB — Bez posádky [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 9 — LM-3 Spider — 1969: pilotovaná zkouška na oběžné dráze Země, včetně samostatného letu a opětovného spojení — James McDivitt, Russell Schweickart [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 10 — LM-4 Snoopy — 1969: nácvik u Měsíce; sestup přibližně 15 km nad povrch, bez přistání — Thomas Stafford, Eugene Cernan [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 11 — LM-5 Eagle — 20. 7. 1969: Moře klidu — Neil Armstrong, Buzz Aldrin [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 12 — LM-6 Intrepid — 19. 11. 1969: Oceán bouří, poblíž Surveyoru 3 — Charles Conrad, Alan Bean [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 13 — LM-7 Aquarius — 1970: záchranná loď během návratu po havárii; nepřistál — Samostatný pilotovaný let se neuskutečnil; v propojené soupravě sloužil všem třem členům posádky [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 14 — LM-8 Antares — 5. 2. 1971: Fra Mauro — Alan Shepard, Edgar Mitchell [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 15 — LM-10 Falcon — 30. 7. 1971: Hadley–Apeniny, první let rozšířené varianty s roverem — David Scott, James Irwin [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 16 — LM-11 Orion — 21. 4. 1972: Descartova vysočina — John Young, Charles Duke [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
- Apollo 17 — LM-12 Challenger — 11. 12. 1972: Taurus–Littrow — Eugene Cernan, Harrison Schmitt [2] [20] [21] [22] [23] [24] [25]
Šest přistání na Měsíci
Zkoušky a záchranný let
Zkoušky, které umožnily přistání
[2] odstartovalo 22. ledna 1968. První plánovaný zážeh sestupového motoru skončil předčasně kvůli příliš přísnému nastavení zkušebního programu. Náhradní sekvence přesto ověřila oba pohonné systémy i oddělení při simulovaném přerušení sestupu. Zkouška ukazuje, proč nestačí hodnotit misi pouze podle toho, zda její původní plán proběhl beze změny. [2]
Apollo 9 v březnu 1969 ověřilo práci posádky v LM, samostatné manévrování a návrat k velitelskému modulu. Apollo 10 v květnu přeneslo zkoušku k Měsíci. Snoopy se přiblížil k povrchu, oddělil sestupový stupeň a nacvičil návrat. Šlo o přípravu k přistání, nikoli o neúspěšný pokus dosednout. [20], [21]
Od prvního přistání k přesnějším expedicím
Při přistání Apolla 11 vyvolaly napětí počítačové alarmy 1201 a 1202. Signalizovaly přetížení práce počítače; jeho mechanismus obnovy zachoval úlohy potřebné k letu a řídicí středisko povolilo pokračovat. Armstrong v závěru vybral vhodnější místo dosednutí. Popis „astronauti přistáli po selhání počítače úplně ručně“ tak vynechává podstatnou roli pokračujícího automatického řízení. [26], [27]
Apollo 12 následně ukázalo hodnotu přesného přistání poblíž Surveyoru 3. Posádka mohla navštívit starší sondu a odebrat její součásti. Apollo 14 přistálo v oblasti Fra Mauro, původně určené Apollu 13, a zůstalo na povrchu zhruba 33,5 hodiny. [28], [29]
Aquarius: přistávací modul jako záchranná loď
Po havárii kyslíkové nádrže servisního modulu Apolla 13 převzal Aquarius zásobování posádky a umožnil manévry potřebné k návratu. Jim Lovell, Fred Haise a Jack Swigert museli šetřit vodou i elektrickou energií. Velitelský modul se připravoval pro závěrečný návrat atmosférou. [30]
Jedním z problémů bylo odstraňování oxidu uhličitého. Posádka podle pozemních instrukcí sestavila adaptér, který umožnil použít zásobníky hydroxidu lithného z velitelského modulu v systému LM. Byla to záchrana díky spolupráci několika systémů, posádky a pozemních týmů. Samotný Aquarius nemohl přistát na Zemi: před návratem byl odhozen a zanikl v atmosféře. [31], [32]
Rozšířená varianta pro Apollo 15–17
Pro poslední tři přistání se změnil rozsah expedic. Rozšířený LM měl vyšší kapacitu zásob a energetického systému i upravený sestupový pohon. Umožnil pobyty trvající přibližně 67 až 75 hodin a přepravu složeného lunárního vozidla LRV. Rover se vezl v prostoru sestupového stupně a rozkládal se až na povrchu. [14], [16], [33]
Apollo 15 zkoumalo Hadley–Apeniny, Apollo 16 vysočinu v oblasti Descartes a Apollo 17 údolí Taurus–Littrow. S delší výdrží a roverem se modul stal zázemím rozsáhlejší geologické práce. U poslední expedice strávili Cernan a Schmitt na povrchu přibližně 75 hodin. [34], [35], [25]
Co zůstalo na Měsíci a co se v muzeích nikdy nevrátilo z letu
Šest sestupových stupňů zůstalo v místech přistání. Osudy vzletových stupňů se lišily: Intrepid, Antares, Falcon a Challenger byly po použití záměrně navedeny k dopadu pro seismická měření. U Orionu se plánovaný řízený dopad nepodařil a místo dopadu není známé. Také u Eaglu chybí doložené místo dopadu. Vzletový stupeň Snoopyho byl odeslán na heliocentrickou dráhu. [32]
Muzejní LM není modul vyzvednutý z Měsíce. Například LM-2 neletěl: po úspěchu Apolla 5 NASA zrušila další bezpilotní zkoušku, stroj využila k pozemním testům a později ho předala muzeu. Ani výrobní číslování netvoří seznam misí bez mezer. Proto následoval po Antaresu LM-8 až Falcon LM-10. [36], [23]
Co je dobré vědět
- LM nebyl určen pro návrat atmosférou: posádka se musela vrátit do velitelského modulu. [19]
- Číslo LM není číslo mise: Apollo 11 neslo LM-5 a Apollo 15 LM-10. [23]
- Apollo 7 a Apollo 8 neletěly s funkčním LM. Titul „pilot lunárního modulu“ sám o sobě nedokládá jeho přítomnost. [23]
Související technika a program
Zdroje a literatura
- NASA: vývoj LM — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Apollo 5 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: volba architektury Apolla — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: první zkouška LM — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Grumman: konstrukce LM, LV-2 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: ochrana historických lunárních objektů — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: vývoj podvozku LM — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Descent Propulsion System — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Allan R. Klumpp: Apollo Lunar-Descent Guidance, 1971 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Grumman: hlavní pohonné systémy — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Ascent Propulsion System — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Grumman: reakční řízení — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Display and Control Subsystem — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Apollo Lunar Lander — Medical & Human Performance Perspective, s. 3 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Grumman: systém prostředí — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Grumman: elektrická soustava — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo Lunar Surface Journal: spánek — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: přehled Apolla 11 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: program Apollo — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo 9 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo 10 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- přehled lunárních misí — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo Program Summary Report — historie exemplářů — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo 14 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo 17 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo Lunar Surface Journal: programové alarmy — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: první přistání — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Apollo 12 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: návrat Apolla 14 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Apollo 13 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: adaptér filtrů — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: osudy modulů — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: LRV — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: Apollo 15 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- Apollo 16 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
- NASA: zrušení letu LM-2 — primární technický nebo historický podklad; ověřeno 14. 10. 2026.
Spaceflightpedia. (b. r.). Lunární modul Apollo. Získáno 15. října 2026 z https://spaceflightpedia.com/cs/article/lunarni-modul-apollo
text hesla — CC-BY-SA · ◉ fotografie NASA — public domain · ✦ AI ilustrace — označeny, generováno dle podkladů
